Středověká diplomatika - Diplomatika raného novověku - Diplomatika nejnovějšího období

 

 

Diplomatika nejnovějšího období (III)

            Cílem přednášky je seznámit studenty s kancelářemi a  principy vzniku písemností moderní doby (tj. 19. a 20. století), jejich vnějšími a vnitřními znaky a základní strukturovanou typologií. V rámci cvičení je snahou naučit posluchače metodicky pracovat s důležitějšími typy písemností, tzn. vyhotovit jejich regesty, typologicky je určit a interpretovat v dobovém historickém kontextu.

 

 Osnova:

1. Místo a úloha diplomatiky nejnovějšího období v systému pomocných věd historických a historických věd vůbec.

2. Literatura z oblasti moderní diplomatiky zpracovaná na území České republiky, dále odborná produkce z teritoria Slovenska, Německa, Rakouska, Polska a Francie, s přihlédnutím k  USA a Rusku.

3.  Metody používané v diplomatice nejnovějšího období v návaznosti na existující literaturu, tj. dějiny oboru jako vývoj metody.

4. Kanceláře a úředníci 19. a 20 století, jejich postavení a vývoj, kancelářské řády, služební pragmatiky.

5. Proces vzniku písemností od podání, přes vyřízení, přípravu konceptů až po vyhotovení čistopisů; možnosti využití počítačových vývojových diagramů na jejich modelování.

6. Vývoj a proměny vnějších a vnitřních identifikačních znaků, tj. diplomatická analýza v 19. a 20. století.

7. Základní typy písemností – diplomatická systematika – u institucí státní správy, samosprávy, národních výborů, školských orgánů, subjektů hospodářského charakteru atp.

 

Základní literatura:

Meisner, Heinrich Otto, Archivalienkunde vom 16. Jahrhundert bis 1918, Lipsko 1969

Neuss, Erich, Aktenkunde der Wirtschaft, I, II, Berlin 1954,1955

Šmilauerová, Eva, Správní vývoj a diplomatika písemností ONV v letech 1945-1960, SAP XXXII, 1982, s. 43-169

(Další doporučená literatura bude studentům sdělena v rámci výuky.)

 

Atestace:

Zkouška složená ze dvou částí:

a)      Písemná část (formou klauzurní práce) – zadání dvou autentických písemností z daného období, jejich přepsání, vypracování záhlavního regestu, určení typu písemností a jejich základní interpretace v dobových souvislostech.

b)     Ústní část – zodpovězení zadaných otázek z látky probírané ve výuce či obsažené v doporučené literatuře.