Ve jménu rektora, děkana, ducha fakulty Amen.

My starší tovaryši cechu archivařského na fakultě artistické učení pražského v Království českém známo činíme tímto listem obecně přede všemi, zvláště tu, kdež náleží, každému, kdo jest ho čísti neb čtouc slyšán bude.

Jakož jest před nás předstoupili opatrní doctorandes, magistri et baccalarii in spe (což záleží na vás, na nás a hlavně tedy na vás) i požádali nás poníženě, abychom my, scholares, jakožto representantes stavu našeho, osobám níže psaným své díky aneb velké uspokojení ducha, těla i žaludků našich párků plných vyjádřili.

I tedy z obzvláštní vděčností za všechna dobra nám v těchto dnech prokázaná uvolili jsme se a chceme pro tato výše i níže uvedená dobra všem professores singuli et universi naši přízeň a velké díky vzdáti, vysloviti a tímto listem na světlo Boží vyjeviti.

Předně děkujeme a obzvláštní milost Boží vinšujeme opatrnému a slovutnému doktorovi učení pražského, Sydonio Hojdo, jenž jazyky všelikými a rozličnými světa známého i neznámého vládne (zvláště teda těmi jakož köszenem szépen) a neumořitelnou touhou všechny columnae memoriales ac immemoriales neb pomníky a zapomníky světa celého, stejně tak i všechna místa pozoruhodná v co nejkratším čase viděti a shlédnouti oplývá. Především však mu díky vyjádřiti chceme za přípravu itineráře cesty naší daleké, kterého jsme se vždy bedlivě a obezřetně držeti snažili, leč ku škodě naší ne vždy nám fortuna nakloněna byla, neb tempus semper fugit. Dáleji, že z obzvláštní lásky otcovské nedopustil, by kdokoliv z nás přišel na místo skrze poslední i také za to, že při exkurzi uchránil nás veškeré záhalky a prostojů.

Item své díky vysloviti chceme ctihodné měštce Královského hlavního města Prahy ze čtvrti ruzyňské, jež v kruzích akademických vulgariter Ivana Ebeli nota est, rentmistryni na cestě naší dlouhé do Horních Uher a velkoknížectví sedmihradského, neb poctivě a řádně důchody obecní a losungy naše k obecnému užitku a prospěchu obce naší archivářské držela neb spravovala a spíše na jejich rozmnožení a ne na umenšení hleděla, jazykem svým ostrým vždy slevení ze sumy trhové nám zajistila, řádný nocleh v krčmě opatřila, uherské neb sedmihradské tolary v případě nouze proměnila a rčením svým „PROSIM“ ? ! mnohé nešváry, rozmíšky, aneb nebezpečenství ku vůli naši dobré odrazila.

Item slovutné, učené a jazyka rumunského znalé, magistře nám obzvláště milé, Lence na Horách Stříbrných pod Horou Matky Boží rozené, především za služby tlumočnické, jež nám prokazovati ráčila a trpělivost při tom zachovávala.

Item udatnému a statečnému directorii autobusi nostri, obzvláště nám všem milému, za služby formanské nám prokázané, nebezpečenství a překážky překonávané v kopcích karpatských a cestách transylvánských, kdež krávy mnohdy přednost mají a nejeden vůl povoz svůj řídí.

Na tom jest se scholares archivares Království českého i Markrabství moravského snésti ráčili, poněvadž toho velká potřeba se ukazuje, vděčnost svou osobám výše zmíněným vyjádřiti, rozhodli jsme se dary hmotnými je obdařiti.

Na svědomí toho sigillum scholarum nostrum ráčili jsme přivěsiti.

Dáno v autobusu našem sídelním 6 S 20312 VIII Kalendas Junii anno Domini dvoutisícého osmého, o svátku Bedy Ctihodného, putování našeho dne jedenáctého. Amen.