Z historie katedry  -  Koncepce na následující období

 

Z historie katedry

Samostatné stolice pomocných věd historických byly na jednotlivých univerzitách habsburské monarchie zřízeny v rámci reformy vysokoškolského studia v roce 1784. Na pražské univerzitě byl profesorem "diplomatiky, numismatiky, heraldiky a starožitností" (od roku 1824 pomocných věd historických) jmenován v roce 1784 dosavadní učitel kaligrafie na malostranské normální škole Franz Steinsky (1752-1816). Přednášel zde až do roku 1816 pro studenty Právnické a Filozofické fakulty, vždy v 1. ročníku základy diplomatiky a heraldiky, ve 2. ročníku základy starožitností (tj. chronologie, mytologie, geografie a numismatiky). Zájem o jeho přednášky poklesl v roce 1791, kdy přestaly být povinné. Ve výuce diplomatiky Steinsky vycházel z oficiální učebnice Gregora Grubera, pro výuku paleografie vytvořil vlastní (bohužel nedochovanou) učebnici. Sám však nevytvořil žádné vědecké dílo (až do roku 1810 byl současně stále učitelem na malostranské normální škole).

Po Steinského smrti byl jeho nástupcem jmenován Jan Nepomuk Helbling, rytíř z Hirzenfeldu (1789-1865), na fakultě zůstal až do roku 1860, ale již roku 1824 byla profesura PVH zrušena, od té doby učil zdarma. Orientoval se zejména na numismatiku a heraldiku, vytvořil také dnes ztracený diplomatář města Sušice. Pro výuku diplomatiky byly používány listiny českých zrušených klášterů. Stejně jako jeho předchůdce nevytvořil významnější dílo a důležitý výzkum na poli PVH probíhal jinde (Národní muzeum, KČSN, břevnovský klášter).

Impulsem pro další rozvoj pomocných věd historických u nás se stalo zřízení Institutu für österreichische Geschichtsforschung ve Vídni, který se pod vedením svého druhého ředitele Theodora von Sickela zařadil mezi nejdůležitější vědecká centra. Studium na vídeňském institutu absolvovala řada později významných českých historiků a archivářů, prvními studenty z Čech byli v letech 1859-1861 Josef Emler a Matthias Pangerl, od 80. let jejich počet pravidelně narůstal.

Na pražské univerzitě byla obnovena výuka PVH v roce 1871, kdy zde začal jako soukromý docent přednášet Josef Emler (1836-1899). V roce 1875 byla znovu zřízena stolice PVH, kdy byl ordinářem jmenován autor dvou klášterních diplomatářů (Vyšší Brod, Zlatá Koruna) Matthias Pangerl (1834-1879), který však zemřel již v roce 1878. Roku 1879 byl jeho nástupcem jmenován Josef Emler, který zde působil až do roku 1898 (po rozdělení univerzity roku 1882 na české univerzitě). Emler byl současně pražským městským archivářem, v archivu probíhala také při nedostatku prostor veškerá výuka. Josef Emler se soustředil zejména na diplomatiku a ediční práci (vydavatel edice Regesta diplomatica Bohemiae et Moraviae pro období 1197-1335, dále například desek zemských, urbářů, konfirmačních knih aj.), je také autorem první české chronologické příručky.

Emlerovým nástupcem byl se stal Gustav Friedrich (1871-1943), který na pražské univerzitě vyučoval od roku 1898 až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939. Rovněž Gustav Friedrich se orientoval především na diplomatiku (jeho nejdůležitějším výsledkem je zahájení edice českého diplomatáře - Codex diplomaticus et epistolaris regni Bihemiae, který vydal až do roku 1240). Friedrich dále připravil edici desek dvorských a příručky paleografie a chronologie.

Po vzniku Československé republiky byla prosazena myšlenka na zřízení archivní školy, která se poprvé objevila již v roce 1862 současně se zřízením zemského archivu. Na základě společného návrhu ředitele zemského archivu Jana Bedřicha Nováka a Gustava Friedricha byla zřízena dne 2. září 1919. Organizačně nebyla archivní škola součástí univerzity, studium na ní však bylo možné pouze souběžně s Právnickou nebo Filozofickou fakultou. Jejím ředitelem se stal Gustav Friedrich, sekretářem Vladimír Klecanda, později Bedřich Jenšovský. Studijní plán tvořily PVH, středověká archeologie, středověká latina, stará čeština, slovenština, němčina, nauka o pramenech, dějiny práva a správy a archivnictví. Na výuce se podíleli pedagogové UK a přední archiváři. V roce 1934 došlo k reformě studia. Byly doplněny předměty muzejnictví, dějiny umění, muzejní konzervace a pravěká archeologie a archivní škola byla určena i pro budoucí pracovníky muzeí. Roku 1931 bylo vládním nařízením stanovena povinnost absolvování archivní školy pro konceptní a vyšší úředníky státních a zemských archivů. Za I. republiky bylo realizováno 8 kursů, 9. kurs se konal za protektorátu (v letech 1941-1943). Byl pouze dvouletý, aby se na něj nevztahoval zákaz výuky na českých vysokých školách. Navíc byly přidány předměty - dějiny Německé říše a dějiny německého archivnictví. Výuka na archivní škole byla obnovena i po válce, kdy byly realizovány 2 kursy (1945-1948 a 1947-1950), v roce 1947-1950 současně také kurs na Masarykově univerzitě v Brně pod vedením Jindřicha Šebánka.

Seminář pomocných věd historických byl zřízen také na německé univerzitě (zde působili Emil Werunsky, Samuel Steinherz, Harold Steinacker, Hans Hirsch, Edmund E. Stengel a Heinz Zatschek). Jednalo se ve většině případů o významné historiky, Praha však pro ně byla většinou přestupní stanicí před další kariérou ve Vídni nebo na univerzitách v Německu.

Po obnovení českých vysokých škol byl ordinářem pomocných věd historických na FF UK jmenován v roce 1945 Vladimír Klecanda (1888-1946). Jeho nástupcem se stal v roce 1948 Václav Vojtíšek (1883-1974), který na pražské univerzitě vyučoval již od roku 1927. Václav Vojtíšek se soustředil především na městskou správu a diplomatiku, městskou a státní heraldiku a sfragistiku, kodikologii a epigrafiku. Na filozofických fakultách bylo roku 1948 reformováno studium a zřízen samostatný obor pomocné vědy historické a archivní studium (v Praze realizováno od školního roku 1949/1950). V této souvislosti byla jako nadbytečná zrušena v roce 1949 Státní archivní škola (poslední kurs ale doběhl v roce 1950). Na filozofických fakultách probíhalo studium PVH jako dvouoborové (v kombinaci s historií), trvalo 4 roky.

K 1. září 1964 byla zřízena samostatná Katedra pomocných věd historických a archivního studia FF UK. Jejím vedoucím se stal Zdeněk Fiala (1922-1975), který v roce 1958 vystřídal Václava Vojtíška ve vedení dosavadního Oddělení archivního studia v rámci Katedry československých dějin. Zdeněk Fiala se zabýval především soustavným studiem českých kronik a legend, středověkou i novověkou diplomatikou, dějinami správy a obecnějšími otázkami kulturních a sociálních dějin středověkých Čech. V roce svého zřízení měla katedra 5 pracovníků, postupně byl jejich počet zvyšován. Od počátku existence katedry se na výuce podílela také řada externích spolupracovníků z jiných univerzitních pracovišť, ČSAV, archivů, muzeí a knihoven. Většina pracovníků katedry se věnovala medievistice - zejména středověké diplomatice, paleografii, dějinám správy, nauce o pramenech. Důležitými badatelskými výsledky jsou zejména pramenné edice: české kroniky, vizitační protokol, soupis městských knih do roku 1526, nebohemikální listiny v našich archivech atd. Od roku 1964 bylo studium pětileté (interní, dálková a externí forma) a až do roku 1972 pouze jednooborové. V roce 1972 byl změněn studijní plán (studium bylo dvouoborové v kombinaci s historií), rozšířena výuka archivnictví (2 semestry úvodu v 1. ročníku a 3 semestry ve 3. a 4. r., po 2. r. byla 3 týdny archivní praxe a po 4. ročníku 4 týdny). Součástí studia byly také odborné exkurze, někdy i do zahraničí.

Další formou studia, kterou katedra poskytovala, byly archivní kursy pro střední archivní pracovníky, první byl realizován roku 1963/1964 - jednoroční, od 1967/1968 byly realizovány kursy dvouleté, ukončené písemnou a ústní zkouškou z PVH, archivnictví, čs. dějin a dějin správy. Archivní kursy byly otevírány cca 1x za 5 let. Poslední kurs byl ukončen v roce 1993/1994. Od roku 1965 získala katedra také právo přijímat externí a interní aspiranty (CSc.). Poslední z aspirantur, organizované touto formou skončily v roce 1992. Aspiranti studovali podle individuálního plánu 3-5 let, součástí studia byla obhajoba kandidátské práce a tzv. kandidátské minimum. Od roku 1966 byly podle nového zákona obnoveny také doktorské tituly (PhDr.), které byly udělovány na základě obhajoby disertační práce a složení státní rigorózní zkoušky

Nové studijní plány byly zavedeny v roce 1977/1978. Studium bylo od té doby pouze jednooborové čtyřleté. Novinkou byla tzv. společensko-politická praxe, zaměřená na výzkum dějin KSČ a dělnického hnutí. Po smrti Zdeňka Fialy v roce 1975 byl jmenován vedoucím katedry Zdeněk Bakovský, došlo také k dalším personálním změnám.

Současný model studia byl zaveden až po roce 1989. V roce 1990 byl jmenován vedoucím katedry Ivan Hlaváček (1931). Od 1.1. 2000 je vedoucí katedry Marie Bláhová (1944). Od roku 1991/1992 bylo studium rozděleno na 2 cykly. První cyklus (2 roky) je pro všechny studenty společný: prosemináře PVH, archivnictví + 2 týdny praxe, historický, němčina, latina klasická a středověká, dějiny správy do 1848, středověká paleografie, obecná diplomatika a chronologie, kurs výpočetní techniky. 2. cyklus (3 roky) je možné si zvolit ze dvou specializací: pomocné vědy historické nebo archivnictví. Pro obě zaměření jsou základní předměty společné: česká diplomatika středověku a novověku, novověká paleografie, středověká němčina, sfragistika, heraldika a genealogie. Po prvním cyklu je nutné složit komisionální postupovou zkoušku (základy archivnictví, nauka o pramenech, obecná diplomatika), na závěr studia státní závěrečnou zkoušku (PVH, archivnictví, dějiny správy). Pokud je obor diplomní, předchází SZZK obhajoba diplomové práce. Studium archivnictví je buď jednooborové nebo dvouoborové (s kombinací historie, latina, němčina, hudební věda, italština nebo dějiny umění). Od roku 1994/1995 je realizováno externí studium - systém individuálních konzultací a zkoušek podle stejného plánu jako u denního studia. Součástí studia jsou odborné exkurze (v posledních letech většinou zahraniční - SRN, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Itálie). Novou formou je od roku 1996/1997 bakalářské studium. Trvá tři roky, je ukončeno obhajobou bakalářské práce a bakalářskou zkouškou (redukovaný plán magisterského studia - orientace na novověk a praktické archivnictví). Od roku 1990 realizováno nové postgraduální studium (PhD.), trvá 3-5 let, forma externí nebo interní, studium podle individuálního studijního plánu (2 jazyky, filozofie, 3 odborné zkoušky, povinnost publikovat několik článků, recenzí a anotací) - závěr - obhajoba doktorské disertace a státní doktorská zkouška před oborovou radou (10 členů - zástupci FF UK, HÚ AV ČR, NM, AS MV). Od roku 1998/1999 též obnoveno doktorské studium (PhDr.) - obhajoba disertační práce a rigorózní zkouška z PVH.

Katedra pořádá pravidelně vědecké konference (1988 - 200 let pomocných věd historických na pražské univerzitě, 1989 - Josef Emler, 1990 - městská diplomatika, 1993 - Břevnov v českých dějinách, 1995 - Pomocné vědy historické a jejich místo mezi historickými obory, 1998 - Česko-rakouské vztahy ve 13. století, vydává časopis AUC - Z pomocných věd historických (již více než 10 svazků) a další publikace.

                                                                                                                                                                                    Mgr. Jan Kahuda

 

Koncepce rozvoje katedry pomocných věd historických a archivního studia na léta 2007-2009

 

Hlavní povinností katedry pomocných věd historických a archivního studia je příprava archivářů, pracovníků v oblasti předarchivní péče (především spisové služby) a pracovníků kulturně historicky orientovaných institucí. Činnost  katedry proto předpokládá úzkou vazbu na instituce státní správy, kde by měla působit většina absolventů. Na druhé straně zvládnutí pomocných věd historických poskytuje vhodnou průpravu pro badatelskou práci, takže se absolventi oboru rovněž dobře uplatňují ve vědeckých institucích s historickým zaměřením.

Pracovníci katedry sami badatelsky působí především v oblasti dějin všech typů správy, pomocných věd historických, a písemné kultury,  zpracovávání a vydávání historických pramenů. Podílejí se rovněž na práci odborných komisí ve vědeckých institucích i orgánech státní a finanční správy souvisejících s oborem.

 

I. Oblast personálního rozvoje

 

Na katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK v současné době působí sedm pedagogických pracovníků, další pracují na katedře na  v rámci výzkumného záměru České země uprostřed Evropy.   

Pedagogická i odborná činnost  je rozdělena mezi pracovníky katedry podle oborů a období tak, že hlavní obory, dějiny správy, nauka o pramenech, diplomatika a paleografie, jsou chronologicky členěny a zajišťovány odborníky na jednotlivá období, výuku „menších“ pomocných věd historických zajišťují jednotliví pracovníci podle badatelského zaměření v celém rozsahu. Některé speciální obory, především historickou geografii, dějiny práva, epigrafiku a  numismatiku, vyučují externí odborníci.

Vzhledem k nárokům a rozsahu jednotlivých oborů se předpokládá působení tři pracovníků v oblasti pomocných věd historických a dějin správy středověku, v němž tkví základy diplomatiky jako jedné z hlavních disciplin PVH, a  kam jsou také tradičně řazeny některé pomocné vědy s přesahem do mladšího období, čtvrté místo obsazené dříve medievistou bylo převedeno na období novověku, které bylo třeba posílit mimo jiné vzhledem k větším nárokům na toto období a na výuku archivní teorie. Výuku dějin správy, nauky o pramenech a pomocných věd historických novověku do poloviny 19. století by měli nadále zajišťovat rovněž tři pracovníci. Dějiny správy, nauku o pramenech a diplomatiku druhé poloviny 19. a 20. století zabezpečují dva pracovníci.

Z uvedených sedmi pedagogických pracovníků působících na katedře na plný úvazek je jedna profesorka, dva docenti, dva odborní asistenti a dva asistenti. Předpokládá se v brzké době habilitace dalších dvou  pracovníků katedry. Rovněž bude nutno katedru nejpozději do tří let posílit alespoň o jednoho profesora.

 

II. Rozvoj pedagogické činnosti

 

Katedra pomocných věd historických a archivního studia plní v rámci FF UK v pedagogické oblasti dvě základní funkce:

1/ vychovává a vzdělává budoucí archiváře pro státní správu a další instituce

2/ zajišťuje servis především v oblasti pomocných věd historických a dějin správy podle potřeby  historicky orientovaných pracovišť FF UK (historie, dějiny hudby, dějiny umění, klasická filologie, knihovnictví).

K přípravě archivářů je zaměřen obor „archivnictví a pomocné vědy historické“. Na katedře PVHAS v současné době probíhá několik forem tohoto studia, které jsou důsledkem postupného přechodu ke strukturovanému studiu. Je to jednak pětileté magisterské studium jednooborové a dvouoborové, prezenční a kombinované, jednooborové bakalářské studium prezenční a kombinované a jednooborové navazující magisterské  studium prezenční a kombinované, přičemž do loňského roku ještě dobíhala přechodná forma bakalářského studia, které bylo alternativou k pětiletému magisterskému studiu a mělo připravovat archiváře speciálně pro práci s moderním materiálem. Tuto formu bylo nutno s přechodem na strukturované studium opustit a upravit studijní plány tak, aby všichni studenti mohli pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Jistým problémem je skutečnost, že na magisterské studium přicházejí absolventi bakalářského studia také z jiných univerzit, kteří prošli v bakalářském studium odlišnou průpravou. Na základě dosavadních zkušeností proto připravuje katedra podklady pro nové akreditace bakalářského a navazujícího magisterského studia tak, aby dosavadní problémy byly co nejvíce omezeny. Příprava žádostí o akreditace je hlavním úkolem pro nejbližší období.

Katedra PVHAS se rovněž rozhodla rozšířit nabídku studovaných oborů o bakalářské studium spisové služby, které by připravilo kvalifikované pracovníky pro úřady a podnikové archivy. Žádost o akreditaci oboru se dokončuje. Možnost navazujícího magisterského studia pro absolventy tohoto oboru byla konzultována s kladným výsledkem na VŠE.

Výuku v uvedených oborech zajišťují většinou pracovníci katedry, případně dalších pracovišť FF UK (historická pracoviště, ústav řeckých a latinských studií, ústav pro dějiny umění,  jazykové centrum),  Specifika vlastní výuky archivnictví, které není vhodné omezovat na teorii, vedla již minulé vedení katedry k tomu, aby se pokusilo o užší spolupráci s archivy nejen v oblasti ochrany a konzervace archiválií a archivní praxe, kde tato spolupráce probíhala od zavedení studia  archivnictví, ale také při vlastní výuce předmětů archivnictví. Po počátečních problémech se především díky úzké spolupráci s Národním archivem podařilo tuto výuku postavit na potřebnou  úroveň.

Součástí pedagogické činnosti je příprava učebnic a dalších pomůcek. Po zpracování paleografické čítanky, jejíž druhé vydání vyšlo na počátku tohoto semestru (I. Ebelová, Z. Hledíková, J. Kašpar), plánuje katedra přípravu dalších pomůcek, především zpracování vývoje středověkého písma (pro novověkou paleografii je k dispozici kvalitní příručka Jaroslava Kašpara ve druhém doplněném vydání), a diplomatiky v celém rozsahu (je součástí výzkumného záměru). Zásluhou členů katedry (Z. Hledíková, J. Dobeš) přepracované a rozšířené vydání příručky dějin správy. Výklad byl doveden až do konce 20. století. Ve spolupráci s externími učiteli (dr. Hasilová, dr. Hřebíčková) připravuje katedra rovněž vydání učebnice historické němčiny pro archiváře.

Katedra PVHAS realizuje rovněž doktorské studium v oboru pomocných věd historických, a to v prezenční i kombinované formě.V oblasti doktorského studia bude katedra   sledovat především zachování dosavadní vysoké úrovně doktorských prací, současně však je třeba vytvářet podmínky a  vyvíjet tlak na jejich včasné dokončování. K tomu by mohl přispět nový typ univerzitních doktorandských grantů. .

ad 2/  Pokud jde o zajištění výuky pomocných věd historických  a dějin správy pro jiné obory, počítá katedra s realizací podle požadavků těchto oborů. Nadále se na něm budou podílet všichni členové katedry podle svého odborného zaměření.

 

III. Rozvoj vědecké činnosti.

 

Těžiště vědecké činnosti katedry pro příští období spočívá v práci na výzkumném záměru České země uprostřed Evropy a jejich historický vývoj, Pracovníci katedry se podílejí především na vlastním úkolu Pragmatická písemná kultura a jejich význam pro české dějiny. Vedle tohoto hlavního úkolu spolupracují někteří členové katedry také na dalších úkolech výzkumného záměru řešených na jiných pracovištích fakulty. Úkol Pragmatická písemná kultura je věnován studiu písma a textů  sloužících bezprostředně účelnému jednání, přičemž je kladem důraz na funkci těchto textů. V  roce 2007 by měl být připraven k publikaci sborník příspěvků z vědeckého zasedání k tomuto tématu, uskutečněného v říjnu 2006 ve spolupráci s Národním archivem a s Archivem hlavního města Prahy. Hlavním úkolem  pro příští období je zpracování příručky České diplomatiky, na níž by se měli podílet všichni členové katedry, a zpracování dějin středověkého písma (H. Pátková). Vedle těchto úkolů budou  členové katedry nadále zpracovávat analytické studie a pramenné edice  podle svého zaměření.

K  tématu písemné kultury v nejširším smyslu budou vedle dalších témat také nadále zaměřovány doktorské práce.

Jednou z priorit vědecké práce katedry je zachování, eventuálně rozšíření, vědeckých kontaktů a prezentace pracovních výsledků členů katedry v mezinárodním měřítku, především účastí na mezinárodních konferencích a publikováním přednesených příspěvků, což je v podstatě jediná možnost, jak výsledky práce bezprostředně přiblížit mezinárodní veřejnosti a zároveň se seznámit s nejnovějšími zahraničními výzkumy.

 

IV. Výhled dalších oblastí rozvoje.

 

Pro rozvoj činnosti katedry ve všech oblastech je potřebné udržovat úzkou spolupráci s archivy různých typů, především s Národním archivem, Archivem hlavního města Prahy a Archivem Akademie věd ČR, která umožňuje udržovat obor na potřebné úrovni nejnovějších poznatků a požadavků praxe. Současně hodlá katedra nadále spolupracovat s institucemi, jejichž hlavní náplň je v oblasti vybraných pomocných věd historických,  především s Komisí pro soupis rukopisů při  Archivu AV ČR a  s rukopisným oddělením Národní knihovny.

 

Ve spolupráci s archivy bude katedra rovněž nadále podle potřeb organizovat kurzy pro archiváře a pracovníky spisové služby.  V souvislosti s celospolečenskou potřebou organizuje katedra tyto kurzy jako rekvalifikační. V mezidobí  hodláme podle zájmu  pořádat také specializované  kurzy pro obecní kronikáře, genealogy a jiné zájemce, které dosud vždy měly pozitivní ohlas. Pořádání u veřejnosti rovněž velmi oblíbených kurzů pomocných věd historických v rámci Univerzity třetího věku je na katedře  samozřejmostí.

V Praze 5. listopadu 2006

Prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc.