Nauka o pramenech - Nauka o pramenech II. - Nauka o pramenech III.

 

Nauka o pramenech I.

(základy; prameny k dějinám středověku)

Zimní semestr je věnován teoretické části, která pojednává o historickém prameni obecně, o základních pojmech, o klasifikaci historických pramenů z různých hledisek, a o jejich dochování. Důraz je kladen zvláště na kritiku pramenů a jejich výpovědní hodnotu v historické práci. Samostatným oddílem je historie vydávání historických pramenů od jeho počátků, vznik kritických edic až do současnosti.

Letní semestr je věnován historickým pramenům k českým dějinám středověku od počátků českého státu do konce 15. století s hlavním důrazem na prameny písemné.

 

Literatura

A = povinná literatura  /  B = doporučená literatura  / Z titulů označených malými písmeny abecedy (a, b, c atd.) si student/ka vybírá jeden z každého oddílu.

I. HISTORICKÝ PRAMEN; KLASIFIKACE HISTORICKÝCH PRAMENŮ

                        Povinná literatura

a) J. Petráň a kol., Nauka o historických pramenech (= Úvod do studia dějepisu III), Praha 1983

                        b) M. Hroch, Úvod do studia dějepisu, Praha 1985, kapitola „Práce s prameny“

Doporučená literatura

b) L’histoire et ses méthodes, sous la dir. de Ch. Samaran, Paris 1961

d) H. Boockmann, Einführung in die Geschichte des Mittelalters, 3München 1985

II. VYDÁVÁNÍ HISTORICKÝCH PRAMENŮ

Povinná literatura

                                    1/ Vydávání historických pramenů v Evropě latinského kulturního okruhu obecně

a) W. Wattenbach, Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter. 1. Vorzeit und Karolinger, bearb. v. W. Levison u. H. Löwe, Weimar 1952 – sv. 1

b) E. Boshof, K. Düwell, H. Kloft, Grundlagen des Studiums der Geschichte, Köln – Wien 1983, s. 204-210

c) H. Quirin, Einführung in das Studium der mittelalterlichen Geschichte (5. vyd. Stuttgart 1991), část B:oddíl I, kapitola 8-13

e) W. Dotzauer, Quellenkunde zur Geschichte im Spätmittelalter (1350-1500), Darmstadt 1996

f) А. Д. Люблинская, Источниковедение истории средних веков, Ленинград 1955

2/ Vydávání historických pramenů v českých zemích

2.1 Z. Kristen, Sedmdesát let "Pramenů dějin českých"; in: Z. Kristen, Za odkazem Františka Palackého. Tři statě z doby nesvobody, Praha 1948, s. 73-96

2.2 G. Friedrich, Vědec a učitel; in: Památník Josefa Emlera k stému výročí narození, Praha 1936, s. 100-110

                        2.3.a) G. Friedrich, Český diplomatář a jeho program, ČČH VI, 1900, s. 224-243

b) J. Šebánek, Český diplomatář, SPFFBU IV, C 2, 1955, s. 43-53

c) J. Šebánek, Přehled vývoje českých diplomatických studií; in: J. Šebánek, Z. Fiala, Z. Hledíková, Česká diplomatika, Praha 1971

III. PRAMENY K DĚJINÁM STŘEDOVĚKU

1. Obecná charakteristika, typologie, klasifikace

Povinná literatura

1.1. a) R. C. van Caenegem, Kurze Quellenkunde des Westeuropäischen Mittelalters. Eine typologische, historische und bibliographische Einführung. Unter Mitarbeit v. F. L. Ganshof, Göttingen 1964

b) H. Quirin, Einführung in das Studium der mittelalterlichen Geschichte (5. vyd. Stuttgart 1991), oddíl B: „Die Quellen“, část I, kap. 1-7, část II, kap. 6 (podle kteréhokoli vydání)

E. Boshof, Mittelalterliche Geschichte, Kap. II, Quellenkunde der mittelalterlichen Geschichte, in: E. Boshof, K. Düwell, H. Kloft, Grundlagen des Studiums der Geschichte, Köln – Wien 1983, s. 115-142

Typologie des sources du Moyen Age occidental. Directeur: L. Genicot, sv. 1, Turnhaut 1972

Goetz, Hans-Wer, Proseminar Geschichte: Mittelalter, Stuttgart 1993, 2. vyd. 2000

1.2. J. Šebánek, Základní pojmy, in: J. Šebánek, Přehled vývoje českých diplomatických studií, in: J. Šebánek, Z. Fiala, Z. Hledíková, Česká diplomatika do roku 1848, Praha 1971, kapitola IV.

1.3. M. Bláhová, Klasifikace předhusitských narativních pramenů české provenience; in: 200 let pomocných věd historických na FF UK, Praha 1988, s. 165-199

B. Doporučená literatura

1. Typologie des sources du Moyen Age occidental. Directeur: L. Genicot, sv. 1, Turnhaut 1972 - svazy pojednávající o písemných pramenech

2. J. Janovský, Stručný nástin hlavních směrů vývoje středověkého dějepisectví, Praha 1984

3. W. Wattenbach, Deutschlands Geschichtsquellen 3, Salier, Welfen und Weiblinger, 6Berlin 1894; W. Wattenbach, R. Holtzmann, Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter. Die Zeit der Sachsen und Salier. Neuausgabe bes. v. F.-J. Schmale, I-II, Darmstadt 1967, III, Weimar 1971; W. Wattenbach, Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter. 1. Vorzeit und Karolinger, bearb. v. W. Levison u. H. Löwe, Weimar 1952 nn.

4. O. Lorenz, Deutschlands Geschichtsquellen im Mittelalter seit der Mitte des 13. Jahrhunderts. Dritte, in verbindung mit Arthur Goldmann umgearbeitete Auflage, I-II, Berlin 1886, 1887; uveränderter Abdruck der dritten in Verbindung mit Artur (sic!) Goldmann umgearbeiteten, im Verlag von Wilhelm Hertz 1886/87 in Berlin erschienenen Auflage, Graz – Austria 1966

5. A. Lhotsky, Quellenkunde zur mittelalterlichen Geschichte Österreichs, MIÖG Erg.-Bd. XIX, Graz - Köln 1963

 

 

Nauka o pramenech 1526-1800

Smyslem předmětu je podat ucelený přehled o různých typech pramenů období raného novověku, zejména o pramenech neúřední provenience. Pozornost je věnována klasifikaci pramenů, shrnujícím přehledům a bibliografickým pomůckám, u jednotlivých typů pak zejména dobovým okolnostem vzniku a účelu pramene, jeho struktuře a obsahu, využitelnosti a dosavadním přehledům a edicím. Největší část výkladu připadá na prameny písemné, zejména prameny literární, prameny osobní povahy a na publicistiku. V programu je i základní poučení o pramenech hmotných a obrazových.

Program:

I.                    4.10.  Co je pramen – klasifikace pramenů – prameny k ranému novověku – základní slovníky, bibliografie a repertoria – hmotné prameny (Bilder und Dinge) – Realienkunde?

II.                 18.10.  Obrazové prameny: existuje historická ikonografie? – slovníky, encyklopedie a jiné pomůcky – alegorie a emblém: příklad grafických univerzitních tezí, příklad frontispisu – veduty a topografické prameny – portrét jako pramen – vybrané ukázky k interpretaci ze sbírek NG

III.               25.10.  Ego-dokumenty (deníky, štambuchy, paměti) – soukromé listy (korespondence) – prameny k dějinám cestování

IV.              29.11.  Dějepisectví I. (období humanismu a 30-leté války): národní kroniky – historické kalendáře – překladovost – šlechtické dějepisectví - univerzitní dějepisectví – městské dějepisectví – židovské dějepisectví – paměti

V.                 6.12.  Dějepisectví II. (období baroka a osvícenství): katolické dějepisectví a jeho žánry – jazyková otázka – vědecký dějepis a spisování pro lid – topografická literatura – reflexe českých zemí u zahraničních autorů – biografické série

VI.              20.12.   Publicistika: noviny – letáky – polemická literatura – začátky periodického tisku; historické písně, kramářské písně

VII.            10.1.   Jiné barokní prameny: kázání – legenda – divadelní texty; kolokvia a zápočty (test)

 Základní literatura:

Josef PAUSER – Martin SCHEUTZ – Thomas WINKELBAUER (edd.), Quellenkunde der Habsburgermonarchie (16.–18. Jahrhundert). Ein exemplarisches Handbuch. Wien–München 2004

Josef Petráň, Ivan Hlaváček, Jaroslav Kašpar, Robert Kvaček, Eduard Maur, Karel Novotný, Anna Skýbová, Otto Urban: Úvod do studia dějepisu III. Nauka o historických pramenech. Praha FF UK 1983 (skriptum)

František KUTNAR, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. Praha 1973. Reedice Praha, NLN 1997

Milan KOPECKÝ, Český humanismus. Praha 1988

Zdeněk BENEŠ, Historický text a historická skutečnost. Studie o principech českého humanistického dějepisectví. Praha, Karoli­num 1993

Jaroslav KOLÁR, K typologii české historické prózy období humanismu. FHB 11, 1987, s. 345-363

Zdeněk KALISTA, České baroko. Praha 1941

Česká literatura doby baroka. Sborník příspěvků k české literatuře 17. a 18. století. Vyd. [Miloš Sládek]. Praha 1994 (= Literární archiv  27)

Milena LENDEROVÁ – Jiří KUBEŠ (edd.), Osobní deník a korespondence – snaha o prezentaci, autoreflexi nebo (proto)literární vyjádření? Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice, série C, FHS, Suppl. 9, 2004

Petr MAŤA, Nejstarší české a moravské deníky. FHB 18, 1997, s. 99–120

Josef VOLF, Dějiny novin v Čechách do r. 1848. Praha 1930

Simona BINKOVÁ a Josef POLIŠENSKÝ (vyd.), Česká touha cestovatel­ská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století. Praha 1989

Rozšířený seznam literatury naleznete ZDE.

 

Nauka o pramenech 19. a 20. století

 Záměrem výuky je představit posluchačům základní kategorie pramenů, včetně demonstrace jejich charakteristických příkladů z 19. a 20. století.

 

Osnova:

1. Prameny aktové povahy institucionální a osobní provenience od roku 1848 do druhé poloviny 20. století.

2. Fondy zásadní důležitosti pro poznání českých národních dějin v domácích archivech i archivech rakouských a německých.

3. Aktové prameny sdělovací, pamětní, pojišťovací, evidenční, vnitroinstitucionální a privátní.

4. Tištěné prameny – schematismy, kompasy, úřední kalendáře, adresáře.

5. Statistiky – ústřední, zemské, regionální, a komunální povahy.

6. Zprávy o činnosti, výroční a jubilejní zprávy, stenografické protokoly a tisky periodické i příležitostné, programy stran a hnutí.

7. Tištěné právní předpisy.

8. Prameny tiskem vydané – deníky, korespondence, paměti, dobová publicistika, edice dokumentů.

9. Dobový periodický tisk jako historický pramen.

10. Fotografie a film hraný i dokumentární jako pramen.

11. Vtipy a anekdoty, zejména politického rázu a jejich význam pro poznání dobové mentality společnosti.

 

Základní literatura:

Úvod do studia dějepisu III. Nauka o historických pramenech, Praha 1983;

Václav Šolle, Archivní prameny k dějinám státu a práva na území České republiky, PHS 17, 1973, s. 245-273;

Jaroslav Podzimek, Vývoj čs. statistiky až do vzniku Státního úřadu statistického, Praha 1974;

Jaroslav Podzimek a kol., 70 let československé státní statistiky, Praha 1989;

František Roubík, Bibliografie časopisectva v Čechách z lete 1863-1895, Praha 1936;

Tomáš Pasák, Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemí z let 1939-1945, Praha 1980. (Další doporučená literatura bude studentům sdělena v rámci výuky.)

 

Rozšířený seznam literatury naleznete ZDE.

 

Atestace:

Kolokvium, jež má písemnou formu. Vyžadováno je kvalifikované zodpovězení otázek z látky probírané ve výuce a obsažené v doporučené literatuře.